Dragan Bošković

Paneláky

Nepříjemné trvání začne hned:
Na zem padají domečky z karet
v úmrtních oznámeních zvyky a lidé.
Papíroví draci se vznesou ze střech
klobouky je zdraví pouliční lampy.
Štěstí rozbité na nepodstatná fakta
v očích vyměřené stíny a noci.
Hodiny krouží po zdech, po stromech listí
vedle plechovek se válejí probuzené deště:
sebevrahův česnek padá ze čtvrtého patra.

Paneláky

Košava* vane přes zavřená domovní vrata
tramvaj se kymácí ve stejném kabátu
papír tančí valčík na zastávce
popelka vypadla z tykve na cestu:
den vtáhl promrzlé prsty
do mraků podšitých kožešinou.
Nehrúovou ulicí přicházejí gesta a slova
shrbená postava v kontejnerech hledá
otevřené sny a otevřené barvy.
V metonymii podpatku se ukryla dívka
suché listí vstupuje do sklepa
aby vyhřálo postel novému příteli.
Na panoráma zaskleného města
navléknu závěs vypraný v zapomnění:
jen moje matka krmí racky úsměvy
aby jí z jihu přinesli chleba a sůl.

 
* košava - silný jihovýchodní vítr v Podunají a v Srbsku

Předměstí

Dnes večer ze snění vycházejí lži
rukavice se vysmívají chvění rukou
slova kapou po hlavě do úst
v uších obrazy, prsteny v kosti.
Stopy křídel - blažená minulost
zlomená forma - rozříznuté rty
kruhy světla, kruhy světla
v eliptickém příběhu svatozáře a prokletí.
Dnes večer se andělé nepoznají.

Sídliště barvy skořice

V okně zavalitá žena apatická jako vrána,
Opožděný vítr se vkrádá klíčovou dírkou
písek zasypává větru oči.
Slovesa v potu, smrtelníci v houfu
pod důstojnickou uniformou sklenice vody.
Hrany věžáků krájejí poválečné dny
na veliké krajíce pro pohádkovou hostinu.
Na slunce se usmívající užovka
ocasem přepisuje jméno skořicové barvy:
BRUNO SCHULZ.
V okně zavalitá žena apatická jako vrána.

Střed města

Stojíme ve středu města
v němž mizí i poslední smysl
a díváme se jen abyste i vy viděli
roztříštěné slunce
čtyřicet sedm hodin na nebi zavěšené
kalendářem nepolapitelné
Vidíme zvonice kostelů
zaostřené v oblacích-ořezávátkách
visacími zámky zajištěné byty
naše dvojníky jak
rozmlouvají sami se sebou
Vidíme i racka
s křídly potřísněnými červeným autolakem
jak snídá na smetišti
a potom strká hlavu pod kohoutek s vodou
navzdory žíznivé zemi:
drip drop drip drop drop drop drop

Dragan Bošković
přeložil Michal Przybylski