POBOCZA Kwartalnik Literacko - Artystyczny   Č. 4 (22)
   PROSINEC 2005
   ISSN 1505-1676
polská literatura

o autorovi
zpět

Franciszek Kamecki

Monolog Simone Weilové

Protože jsem nic nevěděla
zavedl mě do nového ošklivého kostela

- klekni - řekl

- nejsem pokřtěná

- padni na kolena z lásky k tomu místu kde sídlí pravda

Potom šel se mnou po schodech vysoko do podkroví
odkud bylo vidět jakési dřevěné lešení
řeku kde zrovna vykládali loď
celé město

Byli jsme sami

Mluvil

Občas někdo vešel
dodal něco k rozmluvě odešel
(větve stromů bez pupenů
prudké světlo
ještě ne jaro
v noci se rozmluvy účastnily hvězdy a měsíc)

On ze skříně vytahoval chléb
moc nám chutnal
pili jsme víno s chutí slunce a země

Občas jsme se natáhli na zemi
sladký sen
rozmlouvali jsme o tom tamtom i onom
chtěl mě naučit ale neučil nic
jak starý přítel
potom řekl:

- a teď už běž
Škemrala jsem aby mě nevyháněl
ale vyhodil mě na schody

Napůl při smyslech jsem odešla
toulala jsem se ulicemi
až jsem si všimla že nevím který to byl dům
nikdy jsem se ho nepokoušela najít
pochopila jsem že on pro mě přišel omylem

Moje místo je někde jinde
ne v tom podkroví
kdekoliv
ve vězeňské cele v salónech v nádražní čekárně
opakuji jeho slova pokud si je dobře pamatuji
nevím vím že on mě miluje

Vzpomínaje na Filipa Istnera

Dcerám zemřelého

Můj drahý Filipe básníku ze Švédska
novináři nemocný rakovinou
jak porozumět tvému pojídání syrových brambor
a deseti letům v sovětských lágrech
a opuštění Polska v šedesátém osmém
tolik dopisů od tebe
a poslední od dcerky
po tvé smrti Sedím na poli tisíců a milionů
poražených stromů
a medituji u tvých letokruhů
podťatého kmene
jak je to s kapající pryskyřicí?
Kdo je odpovědný za přemíru bolesti a slz? Proč někdo umírá
když je mu dvacet čtyři
anebo patnáct
protože ho zabil proud
anebo příliš brzy vběhl do cesty? Nebohé otázky
nikdy nejsou spokojené
s tlustými odpověďmi Ale pokud je odpověď jediná
největší
a přichází
od Vševědoucího Jestliže On Neviditelný všechno může
ať nečeká
až do konce světa
ať hned teď změní
prostor a čas
a náš osud
ať se Jeho milosrdná prozřetelnost
postará
o naše vlasy
a kapky krve Pane všemohoucí
to se nezabýváš jednotlivostmi
anebo jen tak obecně
rozhoduješ a neděsí tě
že rodičům
umírá jedno dítě?
ale proč druhé? anebo že někdo stonal
to je normální
ale proč tak dlouho umíral v bolestech? dvojnásobně trpím
protože se trýzním s léty
a ani nevím proč
cena utrpení je příliš vysoká připravuješ náš
na kladení otázky
ale nedáváš moudrost
abychom našli správnou odpověď Paul Ricoeur si stěžoval
že mezi otázkou a odpovědí
je skulina
a možná je nástrahou neznámého
anebo mlčení Jako samota v průzračné kopuli
jako kostelní myš
chycená vůní jitrnice ve sklenici
obrácené dnem vzhůru
podepřené na chvíli zlatkou na hraně

Podobenství o vězení

Docela dobře si pamatuji staré podobenství o lupiči.
Oblečený v sutaně jsem totiž navštívil vraha odsouzeného na doživotí. Ten se otevřeně vyzpovídal. Dal jsem mu rozhřešení a jako pokání mu uložil, aby se převlékl do mé sutany a vyšel na svobodu. Já jsem zůstal za mřížemi.
A do dneška úpěnlivě prosím o milosrdenství. Slitujte se nade mnou.

Svatý Martin (II)

Účastníkům setkání, oáz, sjezdů, duchovních cvičení, soustředění, táborů

Oblastní soud potvrzuje, že v katastrálních knihách není mé jméno. Nemám dům ani zemi. Nejsem vlastníkem. Za mnou se táhnou psi a kočky. V zimě v praúdolí Visly (kde je mikroklima) chráním nohy, ruce i hlavu pod závějemi sněhu. Občas si dávám myš pod tenkou halenu, jak v Johnovi Steinbeckovi, protože spolu je nám tepleji. Sním o králících a slepicích. O tom, že budu pracovat denně sedm hodin a přijímat na svou palandu ztracené, hledající cokoli a kdekoli. Našetřím tisíc dolarů. Koupím pár metrů. A budu mít svůj statek. Zasadím květiny. Každých pár měsíců budu mít mladé králíky. A vajíčka prodám na trhu.
Mně nahému a bez domova svatý Martin na koni překvapivě podaroval půlku velkého kožichu a svetru. Bertold Brecht píše, že kvůli tomu jsme oba umrzli. To není pravda. Přece žijeme. A každý z nás čeká na krejčího anebo na sociální pomoc, která daruje chybějící polovinu oděvu. Protože půlnahý člověk u cesty kazí obraz blahobytu. Nahota není vždycky svůdná. Často je obžalobou napsanou na velkém balóně unášeném anděli do nebe.

Franciszek Kamecki
přeložila Lenka Daňhelová

zpět

polská literatura